4.Tříkrálový běh pro Natálku 4.1.2025

Lidi zlatý, toto uteklo… je to jen pár týdnů, kdy jsem se dojímala nad propršeným, ale i tak úspěšným a rozjásaným 3.Tříkrálovým během pro Matyáše a najednou už je tady Natálka a s ní neskutečná spousta lidí. Že tomu nerozumíte? Tak to já se s radostí podělím.

V sobotu 4.1.2025 totiž proběhl na fotbalovém hřišti v Práčích tradiční Tříkrálový běh. Myslím, že doopravdy mohu použít výraz tradiční, protože už to byl 4.ročník. A letos pod názvem: 4.Tříkrálový běh neběh pro Natálku. Letos jsme do názvu propašovali slovo „neběh“, protože to skutečně není jen o běhu a radosti z pohybu, ale je to hlavně o tom se sejít, posdílet svá otevřená srdce a … proč to neříct na rovinu ….. a provětrat své peněženky pro dítko, se kterým se zdravotní stav fakt nemazlil. Natálka je devítiletá slečna, která ve svém velkém kočárku vypadá jako princezna. Ale z kočárku sama vyskočit, ani vystoupit nemůže, nemůže ani chodit, ani lézt, nemůže si s námi vlastně ani popovídat (jen trochu znakovat) a nemůže spoustu dalších věcí. Ale je to bojovnice a my jí chceme pomoci. A s námi veliká spousta lidí.

V sobotu ráno nás nejdříve přivítalo lehce mrazivé počasí, protože bylo pás stupňů pod nulou. Jako bonus k tomu ale byla modrá obloha a svítilo sluníčko. Modrá obloha sice nevydržela celý den, ale co bychom chtěli v lednu. Všechny přípravné práce už máme docela natrénované, takže vedle hřiště rychle rostly stanové přístřešky, které se plnily várnicemi s gulášem, se spoustou koláčků, buchet, s teplými nápoji a letos dokonce i s parádními čerstvě připravovanými palačinkami. Ale nejdůležitější byl stan určený pro registrace. Tam se děly neskutečné věci. Zástup dětských a dospělých běžců totiž nějak nebral konce. Dokonce nám pro pár dospělých běžců došla startovní čísla!!! A to jsme jich měli 300 kusů! Na hlavní závod se nám přihlásilo nečekaných 304 běžců. A v dětských závodech bylo 77 dětí. To jsou skutečně úctyhodná čísla a měli jsme z nich fakt velikou radost. Kromě toho bylo i spousta neběžců, kteří si šli trasu hlavního závodu projít procházkou.

Zahájení patřilo opět dětským závodům. Mám z nich vážně velikou radost. Je super pozorovat, jak se děti staví do startovní brány a jak jsou rozechvělé a natěšené. A jak umí běhat. A dokonce když chvíli po startu jedna holčička zakopla a spadla, a i přes povzbuzování rodičů a nás všech ostatních to vypadalo, že to s pláčem vzdá, tak se nakonec zvedla, utřela pár slziček a znovu se rozběhla. A zabojovala tak, že ty poslední děti dohnala. Při vyhlašování a oceňování vítězů dětských kategorií jsme ji také vyvolali na stupně vítězů a ocenili ji, protože nejdůležitější je se nevzdat. A platí to nejen ve sportu, ale i v životě.

Když pak před vypuknutím hlavního závodu probíhala rozcvička s hudebním doprovodem, tak jsem se na chvíli zastavila a jen se rozhlížela kolem sebe. Byl to zvláštní okamžik, protože přes ten veškerý pohyb se svět náhle zastavil a nad hlavami všech lidí se vznášel takový jemný zlatavý pel. Přísahám. A nebyl to odlesk slunce, protože bylo už nějakou dobu zataženo. Bylo to fakt zvláštní a nepopsatelné, ale bylo mi jasné, že v tu chvíli bylo všem na tomto hřišti naprosto blaze. A také to byl příslib krásné a povedené akce.

Pak nám starosta Znojma p.František Koudela odstartoval hlavní závod a já zasněně sledovala těch 304 běžců, jak s úsměvem probíhají startovací bránou. Vzápětí po nich vyrazili ti, kteří si trasu šli projít procházkou. A pak jsme odstartovali speciální kratší závod pro děti z klubu sdružujícího rodiny a děti s autismem „Buďme v tom spolu“. Ufff… a teď nastala chvilka na vydechnutí a srovnání emocí. Ale jen kratičká chvilka, protože už se k nám řítí nejrychlejší běžec. A to vypadá na další tradici, protože Vojta Čabala zase neměl přemožitele. My jsme si Vojtovým vítězstvím byly předem jisté, takže jsme pro něj nachystali další kulišárnu. Kus před cílem na něj čekal kotouč naplněný dřevem, které hlídal malý kašpárek se vzkazem, aby byl Vojta tak hodný a dovezl ho do cíle. A protože Vojta nezkazí žádnou legraci, do cíle ho s úsměvem dovezl. Díky Vojto. Jen jsem zvědavá, co se stane, až jednou Vojtu někdo porazí (a vůbec to nechci přivolávat). Kdo ví, přistoupí pak ten nový nejrychlejší běžec na naše legrácky?

Poté, co doběhl poslední běžec a dorazili poslední účastníci procházky, proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů. Díky sponzorům můžeme předávat nejen krásné věcné dárečky, ale i krásné medaile. A letos se nás sešly medaile dvojí, protože rodiče Natálky nechali udělat nádherné dřevěné medaile, ze kterých se usmívala Natálka. A když jsme u těch medailí, tak děti, které běžely, dostaly medaile úplně všechny.

A pak nastala ta úplně nejdůležitější chvíle. Chvíle, kvůli které jsme se tady vlastně sešli. Jen já teď mám veliký problém, jak to napsat, protože na něco takového neexistují slova. Loňských 203 951 Kč nám tehdy všem podlomilo kolena a říkali jsme, že to nejde popsat, že se to musí zažít. Tak jak já teď mám popsat emoce z letošní částky…?? Takže se raději něčeho podržte a teď už bez dalších keců – vybralo se 278.000 Kč. Další okamžiky mám lehce zastřené emoční mlhou, ale vím, že všem zářila očka a spousta lidí vytahovala kapesníky (a ne, rýmu neměli). Rodiče Natálky to ustáli, i když maminka toho myslím moc nezvládala říci a vůbec se jí nedivím. Tatínek se ujal mikrofonu, ale nevím, co říkal. Já sledovala jen jeho vlhké zářící oči, a to mluvilo za vše. Jak odezněla první vlna emocí, tak přišla ještě druhá. A ta hlavně nám, Matkám v běhu, dala zabrat snad ještě víc. Ke stupňům vítězů přišli k Natálce a jejím rodičům ještě naši hrdinové z předchozích dvou ročníků. A tak jsme měli pohromadě Lucinku s rodiči z 1.tříkrálového běhu, Matyáše s rodiči ze 3.tříkrálové běhu a letošní Natálku. Vypadali tam jako skuteční tři králové, kteří nám ostatním přinesli spoustu radosti, laskavosti a nezištné pomoci. Tak a teď už jsou slzy povoleny pro všechny, i pro vás co to čtete.

Už jste si utřeli oči? Ještě bych totiž ráda pár vět dodala. Celé odpoledne nás k tomu hudbou těšili a bavili úžasní Cauliflower Band (opět si za to nevzali ani korunu). Už jsem taky zmínila, že letos na poslední chvíli chyběl moderátor Petr Švacara. A to byl průšvih. Ale i tento kámen pak spadl ze srdce, protože tuto těžkou moderátorskou výzvu přijal Pino Stola. Neslyšeli jste o něm? Já před tím také ne. Vlastně vůbec nevím, co normálně tento mladý muž dělá. Ale odmoderovat tuto akci zvládl perfektně. Na začátku byl rozechvělý a bylo jasné, že má trému. Ale s každým slovem byl jeho hlas silnější a úsměv ve tváři jistější. A k tomu všemu přijal i výzvu k běhu a zúčastnil se hlavního závodu. Moc díky, Pino Stola. Byl jsi úžasný člen našeho týmu (jinými slovy – stala se z tebe Matka v běhu). Tradičně chci také moc poděkovat klukům z FK Práče, kteří nám půjčili svoje fotbalové hřiště a zázemí. A velký dík patří i dobrovolným hasičům z SDH Práče a obec Práče, kteří zajišťovali bezpečnost na trati a organizovali parkování. A teď bych v děkovačce měla ještě dlouho pokračovat, protože ještě máme spoustu sponzorů, bez kterých by to nebylo ono a také spoustu dobrovolníků, kteří nám pomáhali. Všem jsme poděkovali osobně a věřím, že oni určitě pochopí, když je tady jmenovitě nezmíním.

Na závěr poděkování vám všem, kteří jste se jakkoliv zúčastnili, nebo přispěli i sebemenší částkou. Máme vás rádi. A společně s vámi se budeme těšit na další ročník Tříkrálového běhu.

Natálka Benová

Dovolte, abych Vám představila devítiletou slečnu, které bude určen výtěžek ze čtvrtého ročníku Tříkrálového běhu . Jmenuje se Natálka Benová. Doma má staršího bráchu Vojtu, milující maminku Petru a pracovitého tatínka Pavla. Společně s prarodiči bydlí v řadovém domě ve Znojmě. Každý den jezdí do speciální školy v Moravském Krumlově, kde se naučila spoustu nového. Mluvení jí zatím nejde, tak zkouší znakovat. Je veselá a moc ráda jezdí na koních.

Už od vyklubání se na svět měla chuť žít naplno, ale pár měsíců po narození se dostavily první zdravotní problémy. Po narození se Natálka jevila jako zdravé dítě. Porod proběhl bez komplikací a včichni se radovali z krásné holčičky. Mezi 3. a 4. měsícem se dostavily komplikace. Natálka byla plačtivá a neprospívala. V roce jí byla diagnostikovaná dětská mozková obrna. Po nových genetických vyšetřeních se ukázalo, že má nedávno nalezenou genetickou mutaci Gnao1. Natálka má pohybové problémy, kvůli kterým je upoutána na invalidní vozíček a je závislá na nepřetržité pomoci druhých. Přidruženou nemocí je epilepsie. Díky rehabilitacím, léčebným pobytům a její vůli se zdokonalovat dělá velké pokroky.

Cílem je postavit Natálku na vlastní nohy a zařídit, aby jednou byla co nejvíce samostatná. Finanční dar by byl použit na koupi speciální židličky, která stojí cca 70 tisíc korun a financování rehabilitačního cvičení v Brně, na které je potřeba pravidelně dojíždět nebo intenzivní rehabilitační pobyt v lázních na Slovensku. Jsme vděční spolku Matky v běhu, že si pro tuto krásnou charitativní akci vybrali právě naši bojovnici. Natálčina nemoc ovlivňuje chod celé rodiny a péče je kolikrát velmi bolestivá i na duši.

Tříkrálový běh je akce, která spojuje lidi. Někteří musí překonat sami sebe a vyběhnout, někdy je potřeba s nadšením překonat i nepřízeň počasí. Smekám před všemi, kteří přišli na minulý ročník a porvali se s deštěm . Stejně tak bojuje každý den Natálka. A my jsme moc pyšní, jak statečně se pere s nepřízní osudu.

Proto, prosím, přijměte pozvání na krásnou akci, která dává smysl. Bude se konat opět na fotbalovém hřišti v Práčích, 4.1.2025.

PS: Běh není podmínkou

Tamara Kůrová ( rodinná přítelkyně) a Petra Benová, maminka Natálky